O irských tancích

Irský tanec a step se do společenského povědomí dostal zejména díky show Riverdance a Lord of The Dance. Tyto slavné irské taneční show však představují jen jednu z forem irského tance. Irská taneční kultura je bohatá jak na sólové, tak společenské tance.

Z hlediska historického vývoje i struktury se dnes všeobecně rozlišují irské tance na stepové, ceilí a setové.

Ceilí tance (Ceilí Dancing)

Ceilí tance representují neformální tradici irského tance, mnoho z nich je stavěno jako tance s mečem, kolové, řadové, postupové tance. O zavedení kruhového tance v Irsku se zasloužili okolo 11. století Normané. Na konci 19. století zničilo hnutí za národní obrození v Irsku tančení těchto tanců natolik, že když se je An Comisiun le Rinci Gaelacha rozhodla znovu vzkřísit v roce 1920, byly už ztraceny a musely být kodifikovány jako nové tance. Tato společnost vydala publikaci Ár Rinncidhe Fóirne, která shrnuje 30 irských ceilí tanců, z nichž mnohé mají známé autory. V ceilí tancích je kladen důraz na otočky, tanec na špičkách, propnutí nohou a chodidel, rovné držení těla a rychlé pohyby. Samotné slovo „ceilí“ je odvozeno od „le cheile“, což původně znamená shromáždění sousedů v domě jednoho z nich k popovídání a společnému strávení večera, které bylo posléze doplněno o zpěv, hudbu a tanec. Takto pojatým večerům předcházelo tancování na návsi, které se konalo obvykle v neděli večer. Po každém tanci se střídali taneční partneři, takže spolu mohli tancovat i ti, kteří nebyli sezdáni ani zasnoubeni. To však vadilo kněžím, a tak v mnohých farnostech po celém Irsku byly taneční večery ve vnějším prostoru zakázány. Proto se tyto a podobné zábavy přesunuly do vnitřku domů. Taneční mistři v této době pro udržení zájmu přišli s širokou škálou tanců: kruhové (Round), řadové (Long) a čtvercové (Square).

Stepový tanec (Step Dancing/Solo Dancing)

Irské stepové tance se začaly vyvíjet poté, co se v 18. století objevili irští taneční mistři. Ti cestovali od města k městu ve společnosti dudáka nebo houslisty a učili základní taneční kroky ty, které to zajímalo a byli schopni zaplatit. Každý taneční mistr měl svoji oblast a nepřipadalo do úvahy, že by překročil se svým uměním její hranice. Taneční kroky zpravidla obsahovaly rytmizování chodidly, tzv. treble nebo batter, to bylo tradičně určeno mužům-tanečníkům. V soutěžích taneční mistři předváděli ukázky tanečních kroků na desce stolu či podobně malém prostoru. Omezený prostor byl vnímán jako velmi důležitý znak tohoto stylu.

Původní taneční styl (sean-nós), který pro stepové tance zdůrazňoval uzavřenou formu a postoj – nohy u sebe, žádné vysoké kopy, malé nebo žádné otočky a samozřejmě žádné pohyby v prostoru, se v průběhu 50. a 60. let našeho století změnil. Začaly se předvádět kroky v prostoru a další prvky, které proměnily původní stepový tanec v moderní irský tanec a irský step, jak ho dnes prezentují skupiny zejména irských a amerických tanečníků na světových pódiích.

Setové tance (Set Dancing)

Irské setové tance jsou vývojovými potomky čtverylek, které se koncem 18. a začátkem 19. století tančily na francouzském dvoře, ve Skotsku, Anglii, Španělsku a Portugalsku. Tyto tance do Irska přinesli a vyučovali první taneční mistři, kteří je přizpůsobili irské tradiční hudbě. Postupem doby se v různých oblastech Irska začaly tancovat místní setové tance, které měly návaznost na místní hudební kulturu. Zatímco ceilí tance měly v celé zemi univerzální platnost, setové tance se místně lišily. V současné době můžeme napočítat přibližně 100 různých setových tanců sesbíraných v různých částech Irska. Setové tance se tančí ve čtyřech párech většinou uspořádaných po stranách čtverce. Každý tanec se skládá z několika figur.

Z hlediska soutěžních kategorií se rozlišují individuální tance v soft shoes (měkkých botách) nebo v hard shoes (tvrdých botách - irský step) a pak figurální nebo skupinové tance.

Irské tance soft shoes

Tyto tance se provozují v černých botách zvaných ghillies, které se nejvíce podobají baletním botám. Existují čtyři soft shoes tance - reel (ve čtyřčtvrťovém taktu), light jig, single jig a slip jig (skutečně jedinečný tanec, který je znám jako irský balet; jediná hudební forma, která je v 9/8 taktu).

Irské tance hard shoes - irský step

Hard shoes, které se při těchto tancích používají, jsou podobné botám na step, ale jsou to specielní boty, které se používají pouze pro irský step. Mají špičku ze skelného vlákna a vysoký podpatek. Oboje se používá pro vyťukávání rytmu hudby. Existují dva typy tance v hard shoes: heavy jig (ve 4/4 taktu) a hornpipe (ve 2/4 taktu).

Figurální nebo skupinové irské tance

Figurální tance jsou jedinými irskými tanci, které obsahují pohyby rukou a paží. Dělí se do dvou skupin: tance s choreografií a setové tance. Tance s choreografií používají choreografii vytvořenou příslušnou školou. Patří sem two-hand reel a three-hand reel (skupina sestává ze dvou, respektive tří tanečníků). Setové figure tance jsou podobné hard shoes tancům (irskému stepu), ale kroky v tanci jsou pořád stejné. Existuje mnoho různých setových figure tanců, například High Cauled Cap je setový eight-hand reel, zatímco Trip to the Cottage je setový eight-hand jig.

Z rytmického hlediska se irské tance rozlišují na reely, jigy (těch je několik druhů) a hornpipy. V těch se také soutěží. V Irsku se, samozřejmě, tancují různé společenské tance v různých tanečních rytmech, mezi něž patří i polka, která se nachází hojně v setových tancích.

Reel

S reely se setkáme ve všech již dříve uvedených oblastech tj. v ceilí, stepových tancích, setových tancích, tancují se v měkkých i tvrdých botách. Tancuje se v 4/4 rytmu. Pravděpodobně jde původně o velmi starý skotský tanec. Jedna z nejranějších zmínek o reelu se nachází ve zprávě o přelíčení s čarodějnicemi v North Berwick v roce 1590, která popisuje, jak služebná Geilles Duncanová hrála k tanci čarodějnic reel "Commer goe ye before" na židovskou harfu (brumle). Reel existoval ve Skotsku v různých formách s blíže specifikovanými jmény jako threesome, foursome, sixsome a eightsome, které označovaly počet tanečníků. Nejranější reel, který pochází ze středověku, byl pravděpodobně kruhový reel pro dva páry tanečníků pocházející ze západních Highlands a Isles. Pravděpodobně se tančil okolo ohně, který byl v dávných dobách středem tanečního prostoru. Hudba pro reel je rychlá s hladce plynoucím tremolovým pohybem v alla breve rytmu - 120 půlových not.

Jig

Jig, který je nejstarším přežívajícím druhem taneční hudby, se vyskytuje ve třech formách: single jig, double jig a hop nebo slip jig. Hraje se většinou v poměrně svižném tempu, takže se základním prvkem jigu nestávají jednotlivé noty, ale spíše trojice. Jig je dnes charakteristický triolovým rytmem. Jeho základní taktování je tří-, šesti- či devítiosminové.

Sám výraz "jig" nepochybně pochází z italštiny a dokonce se objevily i domněnky, že tato hudba může mít italský původ, přicházejíc do Irska prostřednictvím italských harfeníků. Melodie podobné jigům se však vyskytovaly například v Anglii dlouho předtím, než se na britských ostrovech objevila obliba italské hudby.

Hornpipe

Hornpipe se tancuje v 2/4 nebo 4/4 rytmu. Od pomalého reelu se odlišuje důrazem na 1. a 3. dobu. Předpokládá se, že název tance byl odvozen od nástroje, na který se při něm hrálo. Nemáme pro to ale žádný přesný důkaz. Tento tanec se vyvinul z anglických scénických her. Původně ho tančili výhradně muži v tvrdých botách. Charakteristickým rysem je časté používání houpavého pohybu kotníky. Tanec hornpipe se dělí na tři typy. První je sólový tanec prováděný jednou, dvěma nebo více osobami tancujícími simultánně a nezávisle. Ve Skotsku a Walesu toto existovalo od nepaměti a v Anglii nejpozději od 16. století. V Irsku, kde hornpipe není původní, se srovnatelně vyvíjel do mistrovské úrovně. Druhým typem je venkovský kruhový tanec pro obě pohlaví v tempu hornpipe, který převládal v Anglii v 15. a 16. století a na začátku 17. století a možná později bez rozlišujícího jména. Třetí typ hornpipu je řadový country-tanec z konce 17. století v synkopovaném 3/2 rytmu vytvořený tanečními mistry a někdy nazývaný " maggot" (larva, vrtoch), "delight" (potěšení), nebo "whim" (vrtoch, chvilkový nápad, těžní stroj). Jeho figurace je složitá a mohl být předváděn s hornpipeovými kroky.